Leden 2016

Leoš literátem

čtvrtek, 7. leden 2016, přečteno 3484×

„Věnování pro »Kultturistu«, který není vůbec tak špatný, jak se snaží být! Díky.“
Tato vřelá slova plná trenérské něhy, která si nezadá s rodičovskou, mně Leoš napsal 12. 6. 2015 do své knihy Sacharidové vlny, kterou v té době vyplivlo nakladatelství Erasport, s. r. o. (Ronnie.cz) na pulty knihkupců. A když říkám „své knihy“, mám tím skutečně na mysli, že Leoš tuto knihu napsal, ne pouze vlastnil. Chvilku jsem ho podezříval z postranních úmyslů ovlivňovat mé podvědomí, jelikož podtitul knihy zní „Cyklování sacharidů pro účinné odbourávání tuků“, jenže já byl v té tobě již zoufale normální, a tak jsem své pochyby zaplašil.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o dárek, slušně jsem poděkoval a přislíbil, že si knihu určitě rád přečtu a možná i „zrecenzuji“ – jenže jsem neřekl kdy. Strategicky. Leošovi to sice nedalo, pár týdnů a měsíců se tu a tam, když mě potkal, s neskrývanou nadějí v hlase zeptal, zda jsem už knihu četl, ale odpověď byla stále tatáž. Jeden by si na to i zvykl, vždy tak hezky povadl, když jsem zavrtěl hlavou – aspoň malá satisfakce za to jeho mučení mého slabého tělíčka, ale ono to omrzí.

A pak se zjevily Vánoce a naše famílie na Boží hod (Vždy přemýšlím, zda nemá tento kalendářní den něco společného s Honzou Železným a rokem 1996, kdy se mu to fakt povedlo. Ale to bylo vlastně v květnu.) odplula na pár dnů na jižní Moravu k rodičům mé choti. Ty doby, kdy jsem se tam jezdil nezřízeně nacpávat, což tchyně kvitovala s velkým povděkem (dobré prase všechno spase a je hýčkáno), jsou už dávno tytam, takže se teď bude už jen číst. Číst – jíst, zní to podobně a obojí je o krmi. Těla – ducha, to je fuk. Imperátor bude strčen natěšeným prarodičům, kterým se krátkodobě odpustí devastace všech synátorových návyků k samostatnosti, a budu mít klid. Manželka taky. Já budu obracet stránky v knížkách, manželka nejspíše spát. Nebudu zastírat, že to byl skvělý plán – koneckonců byl můj – takže není pochyb, že vyšel na 100 %.

Tak copak to tu máme? A5, křídový papír, 144 stran, brožovaná vazba, na přebalu půlka Leoše. Pche, tím na mě dojem neuděláš, byť jsi vyrýsovaný sebevíce, vyleštěný jako psí kulky. Na mě by zapůsobilo, kdyby byla kniha vázaná v důstojných tvrdých deskách potažených lidskou kůží – tou přebytečnou (odpadní) z tlusťochů, kteří to díky obsahu fakt „dali“. Jo, to by bylo fajn – možná námět na luxusní sběratelskou edici, před níž se bude moci jít „nekronomikon“ stydět do kouta? Přemýšlej o tom, Leoši!

Obsah jsem zhltl v jednom dni a zde jsou mé postřehy…

• Kdybych už nějaký ten rok v Chrámu neprováděl to, co provádím se všemi výživovými souvislostmi, nepochopil bych ani zbla z toho, co to ten Leoš zatraceně v těch svých písmenkách plácá. Cílení na zasvěcenější sféru oceňuji, pro jednodušší „diety“ totiž máme na trhu mraky typicky ženských časopisů typu „Fena a pivot“. Je to důmyslná sebeobrana knihy, takové to „Máňo, tak jsem zkoušela tý sacharidový vlnky, indiánky i větrníky a vono to nefunguje. Budu proto zase jíst čtrnáct dnů jen ananas a pít kafe se solí a mazat si podpaží vyjetým motorovým olejem.“ se konat nebude. Možná.
• Líbí se mi masivní blok teorie, a to tak, že hodně! Sacharidy, somatotypy, hormony, glykemická nálož – máte rádi tato a další podobná slova? Tak to si jich v knize užijete dosytosti. K samotnému jídelníčku se dostáváme až někdy okolo dvou třetin obsahu. Hodně mi to dalo a spousta ozubených koleček ještě lépe zapadla na své místo, kdy jsem mnohdy netušil, proč je mi někdy Leošem doporučováno to či ono, a já se mezi svými neohrabanými prostnými zvídavě vyptával jen několik hodin.
• V knize nejsou žádné výchozí/doporučené jídelníčky! Laskavý čtenář si je bude schopen po uchopení celé problematiky sestavit zcela sám. Sám sobě na míru. (Něco jako dřevěný futrál pro morbidně obézní.) Chce-li někdo předem daný jídelníček, který bude slepě dodržovat, o Leošově vlnění nelze uvažovat. Opět odkazuji na časopisy typu „Pilka dojebe“.
• Kniha dává smysl existence všem těm militantním magorům, kteří často a rádi mentorují o tom, jak je špatné dělat si ze žaludku hřbitov a raději si tamtéž vytvářejí herbáře. Ano, mám na mysli všechny ty povýšené vege- a vega- figurky. (Ti nepovýšení mi nevadí.) Jejich stravu totiž Leoš notně těží a doplňuje jí to své cyklování sacharidů. Jo, to dává smysl. Je to hlava otevřená a mám ho za to rád. Ale jen za to, jasné?
• Za stránku 100 navrhuji metál. Autor si je vědom rizik dané sinusové diety a přiznává, že zhubnout na nějakých 17–20 % tuku dokáže každý jen rozumnou stravou a pohybem. Poznal mě! Upřímně jsem rád, že nikdy nebudu muset vlnit, protože…

Protože se nechystám na závěrečnou fázi před nějakou soutěží ani se netoužím nějak zvlášť vyrýsovat a mých 17,4 procent tělesného špeku mi zcela vyhovuje. A navíc, sacharidové vlny jsou pro mě takový svatý grál něčeho, čemu stále pracovně říkám krabičkové myšlení – všechno to vážení, odměřování, brr! Pochopil jsem, že zmáknutí této cesty je zatraceně těžké. Ale dle všeho efektivní. A že je to teď aktuální, co? Chrám je narvaný k prasknutí hromadou zmatených oka-mžíků se všemi jejich komplexy. Zatraceně, to nemohou mít nějaká normální předsevzetí? Třeba začít kouřit, udělat dluh dva miliony nebo jen tak prostě a jednoduše chytit nějakou pohlavní nemoc? Člověk skoro nemá pro samotné novice ani kam plivnout. Ale to jsem se trochu rozohnil.

Suma sumárum? Knihu doporučuji do 8 z 10 čtenářských deníků. A kdyby vám náhodou nic nedala, jistě se díky vazbě dají jednotlivé listy snadno oddělit a vyrábět z nich bezva vlaštovky.

Na něco jsem zapomněl?

Ajo, „roste“ to tady.

Vlastně ještě něco, bude druhý díl! A ten bude pouze a jen o jídle – recepty a tak. Vlnící se kuchařka. Koneckonců si pro ni Leoš v tom svém sborníčku otevřel ne dvířka, ale vrata jako kráva.

Musím přiznat, že se na pokračování opravdu těším – přeci jen máme co do činění s kvalitním autorem, jehož výsledky bádání jsou obdivuhodné, úžasné, více než dokonalé! (To jsem musel napsat, jinak by mi to Leoš neodpustil, ale pšt!)