„…nestane se z toho pravidlo.“
„Špatně jsi řekl čárku, mělo tam být: ne, stane se z toho
pravidlo.“
Kolega si hraje na Sibylu. #zaslechnuto
Únor 2022
, přečteno 22592×
„Teď ti něco ukážu, táto!“
S těmito slovy „vystřelil“ po strmé Giguli ze severu od
Malchoru k vrcholku Lysé hory takovou rychlostí, že jsem za ním doslova
„vlál“ s jazykem na vestě. A stejně se mi vzdaloval! Ne, nezastavil se
po několika metrech, protože mu došla výbušná energie, jak to obvykle
děti dělávají, držel to až nahoru, odkud se mi – splavenému –
smál. Věděl jsem, že to jednou přijde, že převezmu (poslední) štafetu
s nápisem „ke smetišti dějin“. Ale tak brzy? Bylo mu čerstvých 7 let
a tehdy jsme nejvyšší horu MS Beskyd měli jen jako „doplňkový
ohříváček“ k lovu 4 nedalekých vrcholků. Možná mě mělo varovat,
když něco podobného předvedl cca měsíc nazpět. To se slovy „Dohnat a
předehnat!“ vystřelil za nějakými postavami, které zahlédl v dáli,
když jsme stoupali do strmějšího směru k Bukovině, který pokračuje až
k Čertovu mlýnu a dál. Nemá smysl připomínat, že ani zde nezvolnil za
pár (desítek) metrů, ale stovek – po dosažení cíle a samozřejmém
úniku mně. Už konečně chápu a píšu si: do základní horské výbavy
zařadit laso a naučit se s ním. V brzké době se nejspíše na
streamovacích službách poohlédnu po nějakých westernech.
Ale zpět. 4 vrcholky nedaleko Lysé hory, Bukovina… Kamže to vlastně teď v Beskydech chodíme a cože to lovíme? Navazující hru #drobottina, která přímo vychází z Tisícovek, jsme zahájili v podstatě bezprostředně po ulovení 37. beskydského vrcholu, který v Beskydech ční nad 1000 m n. m.
Cílem je vystoupat na každý vrcholek Moravskoslezských Beskyd, jenž vyrostl nad 800 m a nedotkl se tisícovky. Stejně jako v naší minulé hře, i zde se hledá vrcholový kámen, tyč nebo jakýkoliv náznak značky. Až sem jsou pravidla stejná.
Oproti „tisícovkám“ – vytvořit a zkompletovat vrcholky MS Beskyd 800+ byl tvrdší oříšek, jelikož neexistuje žádná ucelená databáze nebo o ní nevím. Základem mi tak byla samozřejmě mapa, pak šikovný nástroj overpass turbo nad daty OpenStreetMap a v neposlední řadě zkušenosti a všelijaké lokální znalosti. Kombinací toho všeho po mnoha večerech za monitory, nad klávesnicí a u myši vznikla tabulka se 75 vrcholky, u které jsem už od zápisu prvního záznamu cítil důvodné podezření, že v ní nikdy nebude vše. Což se postupem času potvrdilo, nicméně je to dobře a jsme za to vlastně i rádi.
Tak jo, mladý… „Připrav se, hrajem!“ Zapomněl jsem na něco? Jistě – na ten základní rozdíl v pravidlech, který přirozeně vyplynul ze zmíněné přípravy. V naší navazující sběratelské hře je možné získat až 5 odznáčků za jednu túru, má-li tato zajímavou délku! „Zajímavou délku“ pocitově určuje návrhář trasy, tedy já. Dejme tomu, že je to cca 4 kilometry na odznáček. Je fajn držet pevně v ruce otěže túry, když už mám tu jízdenku na smetiště dějin. Můj vnitřní sadista se zatetelil blahem, protože ještě může.
Co více? Snad už jen razit do Beskyd a plnit. I přes nový hromadný sběr je jasné, že to bude dlouhé, a to tak, že velice velmi. Je však nad slunce jasné, že neexistuje nikdo, komu by to vadilo ještě méně než nám.
Je to zase takové štěbetání v čase, kde každá skupinka má „cosi“ společného…
29. 1. 2021, 14 km, 696 m
Byla to vlastně jeho první túra v životě celá po svých – to mu byly čerstvé čtyři roky a ještě jsme ani netušili, že jednou budeme „lovit“ nějaké #ttisícovky. Čím jiným symbolicky začít navazující sběr vrcholků 800 m n. m.+? Velký Javorník!
Naše navazující beskydská hra #drobottina má volnější pravidla – povoluje až 5 vrcholků na jeden zátah. A co by byl Velký Javorník bez menšího bratříčka? Smutný. Drsný výstup! Posledních 200 m „prorážení“ závějí po kolena (s mladým na hřbetě) jsem si užil!
6. 2. 2021, 13 km, 612 m
Velký Lipový, nejvyšší #drobottina z pokračování naší beskydské hry. Oblíbený vrchol cestou při výstupu na Ropici. Viděl jsem i pár map, které jej zařadily mezi #ttisícovky, nicméně není tomu tak. Nedorostl. Jeden z cílů dnešní túry.
Buď je „zadarmo“ jako součást krásné „hřebenovky“ mezi Velkým Lipovým a Ropičkou, nebo je krutě vykoupen náročným hangem z Řeky. Mladý jej dnes dostal zadarmo jako součást naší zimní túry. Máme Příslop rádi.
Menší sestřička oblíbené Ropice, kterou vždy rádi navštívíme, když jdeme kolem – Ropička! Kousek od stejnojmenné chaty, oblíbeného cíle mnoha turistů. Dnes byl celkem klid, a to máme na horách rádi.
13. 2. 2021, 10 km, 607 m
Skalka, velice častý název všemožných (nejen) beskydských vrcholků… A také nejvyšší vrchol masivu Ondřejník. Ať se to zdá trochu neuvěřitelné, byli jsme tam dnes poprvé. Oba.
Druhý nejvyšší vrcholek masivu Ondřejník a také náš dnešní druhý cíl – Stanovec. Sněhem po kolena, spokojeností až nad hlavu. Dnešní mrazivá desítka se povedla.
15. 2. 2021, 14,5 km, 664 m
Ostrava má prázdniny, prázdniny pro nás znamenají Beskydy. Která #drobottina byla dnes cílem? Čerchlaný Beskyd! No… Myslím, že známější bude rozhledna Tetřev – pár metrů od vrcholku, případně Kamenná chata. Tak či onak, Polomský hřbet máme celkově moc rádi.
Kostelky, skrytý vrcholek nedaleko chaty Severka a stejnojmenného lyžařského areálu. V sezóně hlava na hlavě, v aktuální situaci a při mrazivém pondělí jen my dva. Technická, vrcholové kameny se v cca metrových závějích dost blbě hledají.
Do třetice všeho dobrého a v názvu „originálního“. Skalka, ehm! Přiznávám, že mě dnes mladý zaskočil. Ten kilometr volným sněhem po kolena, kdy jsem to s ohledem na něj chtěl otočit… Nedal se zviklat – malý drsňák.
17. 2. 2021, 9,5 km, 548 m
Je-li počasí, vyrážíme na hory. A je-li „psíčasí“? Vyrážíme na hory. Snad jen s jednou obměnou. Místo Smrku navštíven Smrček, místo šestnácti kilometrů okruh s necelými deseti. Menší bratříček našeho srdcového masivu je moc krásný!
20. 2. 2021, 15 km, 779 m
Prašivou jsem měl zafixovanou jako Mekku nenáročné turistiky. Když jsme vyráželi z Pražma a zastavil tam ten autobus, nezbylo než davu utéct, což nebylo až tak těžké. Hřebenovka nad chatou k vrcholu a dál už byla i docela liduprostá, potěšila nás!
Ropická rozsocha a Smrčinsko-čepelský hřbet… Nebude trvat dlouho a budeme jej mít prochozený celý. Dnešní Čupel byl díky hřebenovce Prašivá – Lipí trochu zadarmo, ale přesto krásný. (Už se nemůžeme dočkat dalšího jmenovce, ten zadarmo nebude.)
Prudký a krásný „výšvih“ nad chatou Na Kotaři a červenou stezkou – zlatý a nejhezčí hřeb našeho dnešního 15kilometrového „lovu“. Za ten „Motörhead strom“ na vrcholu dáváme tisíc bodů navrch!
27. 2. 2021, 10 km, 489 m
Veřovické vrchy – no ne, že by byly nějak zvlášť prázdné… Jsou prázdné, pokud jeden uhne opačně od Javorníků. Teplota okolo nuly, sychravo, padal mokrý sníh… Kamenárka svými pasážemi, kdy jsou vrstevnice obzvláště blízko u sebe, okouzlila!
20. 3. 2021, 18 km, 836 m
I v navazující hře #drobottina existují vrcholky, kam se prostě nepodíváme. A tentokrát ne kvůli absurdním zákazům pohybu. Např. Velká Polana, co leží v srdci pralesa NPR Mionší. Takže jak? Virtuálně! V Ostravě. Na Emu. 12+1 výstup. Ze směru od zoo. Fajn.
2. 4. 2021, 19 km, 807 m
Haldy Ema a Terezie – poslední týdny s nimi trávíme spoustu času. Bylo to moc krásných 19 km a 10 okruhů, jenže varianty zdolávání dvakrát zakázaných beskydských vrcholů se brzy vyčerpají, že z toho jednomu brzy začne „vyhrávat“. Takže? „Pusťte Donnu k maturitě!“ Ech, tedy… „Pusťe tt do Beskyd!“
25. 4. 2021, 7 km, 387 m
Javořinu jsem znal jako milé místo se zvonicí Martin a s nádhernou obrázkovou cestou, co má prima terén. Když jsme dnes s mladým ulovili její vrchol a dále pokračovali po hřebeni, vyhlásili jsme ji jednoznačně za královnu naší hry s vrcholky 800 m n. m.
8. 5. 2021, 21 km, 1032 m
„Jel mladý »tt« z Ostravy do Beskyd, ze Starých Hamrů na Bobek se
stavil, kéž by po 21 kilometrech únavou do postele pad.“
„Nepad, plakala celičká rodina…“
9. 5. 2021, 13 km, 577 m
Vrchol nijak zvlášť zajímavý, ale ten výstup od hřbitůvku ve Starých Hamrech, kdy jsme se kousek nad Jamníkem zanořili do volného lesa… Těšinočka! Takové to počasí, které v Beskydech prostě nejde nechat jen tak.
Muchovec, pár stovek metrů pod Těšinočkou se skvělou atmosférou vrcholu. Na ten vyklovaný strom jen tak nezapomeneme!
Druhá „pyramida“, jež stráží Šanci. (Ta první je Čupel.) Čekali jsme od vrcholu tak trochu více než jen kámen v křoví, ale co nedal vrchol, to dala cesta k němu… Baňa.
15. 5. 2021, 24 km, 1070 m
Pamatuji, jak tady byly všude stromy… A teď? Pustý hřeben. Ale to neznamená, že už bychom Kozubovou neměli rádi. A když jsme si k tomu výstupu do cesty přidali Malou Kykulu… Jedním slovem paráda!
Dělal čest svému jménu. To ten uplynulý deštivý týden. Rádi jsme se zastavili tam a zase zpátky. Kalužný.
Naše dnešní třetí zastávka s výhledem na Slavíč. Nenápadný Babí vrch nad červenou značkou nedaleko turistické chaty Slavíč. Příjemné zastavení.
Seznámili jsme se s tímto „hrbolkem“ už dříve při lovu JV Slavíče. Mizerové se vrací na místo činu! Dnešní poslední vrchol – špetka sněhu a záludně skrytý vrcholový kámen. Líbilo se nám to. Vlastně celých těch 24 kilometrů. Prima počasí i den.
12. 6. 2021, 19 km, 685 m
Nádherná hora s vrcholovou atmosférou ne nepodobnou té u oblíbené tisícovky Nad Kršlí. Skvělá cesta, parádní výstup – jak jinak by se měla jmenovat, když ne Kladnatá?
Když se řekne „grapa“, představím si krpál jako hrom, na kterém jeden vypustí kromě tělních tekutin i duši. Tak ne, jak jsme dnes zjistili. Tato Grapa s velkým „G“ byla jen milý hrbolek.
Oblíbený kopec cestou mezi Bařinami a Čertovým mlýnem. Když mladý na horizontu zahlédl jakési turistky, nasadil stíhací tempo, které mi vyrazilo dech. Dnes jsem mu poprvé ve stoupání sotva stačil! A bude hůř! Ale to je dobře, víme?
Dnes poslední vrcholek Blato dělal čest svému jménu. Možná i ta zelená byla na něm jaksi zelenější, nebo to bylo jen spokojeností s dnešními 19 kilometry? Naše hra #drobottina je fajn a i ty děti jsou radost. Někdy.
17. 7. 2021, 19 km, 846 m
Konečně zase spolu na horách! Nevěděli jsme o něm, dokonce mi záludně „utekl“ i při přípravě naší hry #drobottina, takže neexistuje odznáček. Ale v Beskydech je. A je dokonce moc hezký, výstup se nám opravdu líbil, má dokonce JZ vrchol. Klubovec!
Náš dnešní nejvyšší cíl a naprosto famózní „jehla“ s vrcholovou skálou. Velice ostře nahoru a podobně dolů. Nahoře „pastva“ na borůvkách. Určitě se nevidíme naposledy, Trojačko!
První pokus o přímý výstup hangem – cesta se nemilosrdně ztratila v křoví. Nevzdali jsme se, obcházeli a hledali dál… A kdo urputně hledá, najde. Lučovec byl milý vrchol na dnešní cestě. Poslední dobou máme neznačené cesty ve velké oblibě.
Náš dnešní čtvrtý a poslední cíl. Borůvky už stačily, víme? Rožnovský vrch a navazující hřeben cestou zpátky k vozu – sem se ještě rádi vrátíme – na podzim. To bude atmosféra! Dnešních necelých 19 kilometrů se povedlo.
22. 7. 2021, 20 km, 1193 m
Na Kykulce jsme nebyli poprvé a jistojistě ani naposled. Ze strany od Ivančeny pohodové stoupání, naopak ze směru od Tanečnice to nahoru stojí za to. Někde mezi tím je poslední směr. Máme tě rádi, potvoro!
O pár stovek metrů menší sestřička skutečných Tanečnic ze stáda, jemuž říkáme #ttisícovky. Tato #drobottina neurazí, ale nějak zvlášť nepotěší. A nebo jo, potěší – v lese na horách je přece vždy fajn.
Nenápadné rozcestí bez „mamlase“, vrcholové tyče i kamene. Nebo jsme jen blbě hledali? Tak či onak, jen procházíme. Byť je hezká, Muroňka je prostě a jen tak trochu „do počtu“.
Etymologie slova „kyčera“ uvádí cosi o rumunštině (chisera) s výkladem jako „strmý zalesněný kopec/hora s lysým vrškem“. Pro nás je Kyčera v Beskydech něco jako Skalka. Je jich tu prostě jako malých myší. Tentokrát jsme si ulovili tu nejvyšší.
24. 7. 2021, 22 km, 759 m
Travenský hřbet a v něm Vysoký Rykali. No, vysoký – když máte jako základnu parkoviště na Visalajích, není to tak hrozné. Ale co není ve výšce, musí být v tempu. Byl to příjemný lesní výběh.
Zalesněný vrchol s kamenem, tyčí a plantáží borůvek. Pásli bychom se déle, ale hmyzáci byli jiného názoru. O kousek níže prima výhledy. Na Smrkovinu se budeme rádi vracet – tak trochu i proto, že nám ještě zbývá její východní vrchol.
Kopeček nad Švarnou Hankou, nejstarší horskou chatou v MS Beskydech. Na vrcholku „obrněná“ tyč, do okolí široký a daleký výhled. Kozlena potěšila.
Dříve Velký Polom, pak Malý Polom, nyní konečně i Polomka. Někde mezi tím Nad Kršlí. Tady to máme fakt rádi, sem se budeme stále vracet!
Přiznám se, že mám raději nedalekého slovenského bratříčka Súľov, ale ani Sulov nebyl nemilý. To asi ta absolutní nepřítomnost lidí. Byla to taková tečka na naší takřka 22kilometrové túře.
A dál?
Tak! To bychom měli, zde to má konec, protože nás to přestalo bavit a vykašlali se na to. Kecám! Takže zpátky, zde to má dělení. Dobrého pomálu, už tak je toho více než moc, proto bude mít naše putování pokračování. Vlastně už má – aktuálně jsme o krásných 17 vrcholů dále a ke konci se zdaleka neblížíme. Důvodné podezření se totiž potvrdilo. Během našeho sběru vyplouvají na povrch další a další cíle. Nejen různé S, V, SZ a další vrcholky jednotlivých hor, ale i zcela opomenuté kopce. Kam jsem se to jen při studiu mapy a dalších pramenů díval? Už vím, k Jeseníkům!
Ono se to neochodí, pokud je to do kopce!