Květen 2021

Tisícovky / #ttisícovky aneb 38 beskydských vrcholů

neděle, 2. květen 2021, přečteno 15097×

Měl čerstvé 4 roky, když jsme poprvé vyrazili na vážněji míněnou rodinnou horskou túru. Beskydy už trochu znal, ale byly to zatím vždy z většiny mé nohy, které jej přesouvaly, a má záda, na nichž si vesele hověl v krosně pro „uskladnění“ dítěte. A byl to Velký Javorník, kde si odbyl své „poprvé“ včetně pokoření vzdálenosti deseti pohodových kilometrů. Od šišky ke kamínku, od kamínku ke klacíku v kaluži – tak, jak to většinou malé děti mají. (Tři kroky dopředu a pět nazpátek.) Od té chvíle jsme začali více chodit po kopcích, ale stále tak nějak v intencích, které se nedají nazvat jinak než „rodinná idyla“. Své už tehdy dost zvrhlé kilometrové a horské choutky jsem si řešil jinak. Tu a tam s Nepříliš schopným sebevrahem, nebo s Pankáčem, často však sám.

Když pak mé dění přineslo „muří nohu ledové veverky“, kde jsem se víceméně úspěšně serval s LH24, v nestřežené euforické chvilce jsem mladému slíbil, že si taky brzy ten vrchol Lysé vyjde celý po svých. Absolvoval ho do té doby několikrát jako poponášený balík na vrchol. Takovouto službu umím, to byl dosud můj majstrštyk, „kam se hrabe pošta, to se nedá srovnat“. Naostro jsme si to tedy zkusili o dva měsíce později v jednu sobotu, kdy se manželka po vášnivé páteční noci s Andersenem potřebovala vyspat.

Vidím to, jako by to bylo dnes, nedá se to zapomenout. Bylo hezky, v Beskydech se probouzelo jaro a logicky pojal potřebu vystoupat na Lysou horu asi další bambilion lidí, což všeobecně nelibě nesla má nechuť k davům v kopcích.
„Je mi tě líto, mladý, ale jdeme hangy,“ procedil jsem skrz zuby, když jsme kličkovali špalírem turistů v riflích a městské obuvi. Asi zrovna přijel nějaký výletní autobus. (Pod Lysou vlastně dost často jezdí takovéto autobusy, ale to je jiný příběh.)
„Co jsou to hangy, táto?“
„Uvidíš, v nejhorším ti zase pomůžu,“ opáčil jsem tajemně a zahnul na trasu, kudy vedla LH24. Hang, to je hezky kolmo do svahu. Serpentinám vale. Zamyslím-li se, mám neutuchající dojem, že asi někde tady jsem „TO“ v něm nevědomky probudil, jelikož se s takto naladěnou túrou serval obdivuhodně. Energicky a bez řečí. Byly mu 4 roky a 9 měsíců.

„Kdy zase půjdeme na Lysou, táto?“
„A půjdeme zase těmi prudkými zkratkami?“
„Znáš ještě nějakou prudší cestu, kam mě vezmeš?“
„A proč se Lysá jmenuje Lysá?“
„Jsou na Smrku smrky?“
„Vyjmenuješ mi všechny kopce, které znáš?“
„Na Čertově mlýně byli někdy čerti? Oni tam bydlí?“
„Kdy zase půjdeme na Lysou, táto?“
„A půjdeme zase těmi prudkými zkratkami?“
…
Ten pocit, kdy se vám vlastní dítě, jehož fascinace horama byla stále markantnější, snaží vyklovat díru do hlavy. Každý den. Několikrát. Vlastně furt.

Když mi koncem kalendáře s koncovkou 19 kolegyně z legrace věnovala hrst odznáčků s vrcholy Beskydské sedmy, abych prý na ně nezapomněl, přičemž „zapomenutá B7“ je oxymóron jako hrom, zrodil se v mé hlavě nápad, jak přetavit naše dosud nesystematické rodinné toulání po místech, kde se vrstevnice bujaře druží, v něco více. Nechal jsem vyrobit další – kompletní sadu odznáčků. V první fázi na základech projektu „Tisícovky Čech, Moravy a Slezska“, následně rozšířeně i o „bonusové“ vrcholky, jež díky prominenci pod 5 m do zmíněného projektu nepatřily. Nám o prominenci nejde, nám jde o vrcholky. Hra na #ttisícovky se mohla zrodit.

O čem to je a jaká jsou pravidla?

Cílem je vystoupat na každou tisícovku Moravskoslezských Beskyd a nalézt její vrcholový kámen, tyč, nebo prostě a jen „mamlase“. V případě, že je na vrcholu metr sněhu, kámen se nehledá a v případě absence tyče se bere za své i pozice na on-line mapě.

Počítá se a odznáčkem odměňuje pouze a jen prvovýstup. Ulovení dvou odznáčků v jeden den se tak nepřipouští. Výjimky jsou povoleny na uvážení a budou dávkovány v homeopatickém množství.

Prosté a jednoduché – jako facka. Teď to jen ujít…

Naši hru jsem časově nijak neomezil, a proto jsme stále do Beskyd vyráželi nárazově, ale už systematicky. Nebylo kam spěchat. (…) To jsme ještě netušili, jak do toho promluví období, jenž stále více rezonovalo společností – „lokdaun“. Pro nás volně přeloženo jako „zběsilý sběratelský akcelerátor“.

Tisícovky Moravskoslezských Beskyd

Je to takové štěbetání v čase, kdy mladého absolvované kilometry rostly podobně jako výbava, kterou jsem mu postupně pořizoval. Malé a nadšené dítě s vlastními trekovými holemi a kvalitními nesmeky se v Beskydech nevidí až tak často…

Lysá hora

30. 3. 2019

„Táto vstávej, musíme na tu Lysou!“ Naběhl na mě v šest ráno. Měli jsme to sice v plánu, nicméně ten budíček… Ale jo, tak dobře. Fotr si zase jednou vylepšil skóre a i ty #dětijsouradost).

Tanečnice Z

9. 6. 2019

Byl to takový rodinný 12kilometrový „skok“ do Beskyd. (Doplnění 2020: „Ulovil“ si ji jako jednu z prvních v necelých pěti letech. Turisté se vracejí na místo činu, jasné? A možná ještě častěji než zločinci.)

Radhošť

12. 10. 2019

Máme doma takové pravidlo, když je máma v sobotu v práci, razíme do Beskyd rozšiřovat dětskou sbírku „tisícovek“. Bylo to krásných podzimních 11 kilometrů.

Ropice

16. 11. 2019

Když počasí dovolí, Imperátorův „sběr tisícovek“ pokračuje. Dnes to byla krásná 15kilometrová potulka přes Ropici – 14. nejvyšší a 6. nejprominen­tnější v MS Beskydech.

Čertův mlýn

25. 1. 2020

Dnešní další „tisícovku“ do sbírky si mladý doslova vydřel. Zimní hory nejsou zadarmo. K čertu se mnou!

Travný

23. 2. 2020

Možná si někdy myslí, že jsem s těmi výlety oTravný, ale byl nakonec nadšen! Další beskydská tisícovka v mladého sbírce. Jsem rád, že ji poznal, než to tu zavřou omezí.

Smrk

28. 3. 2020

Dnes dostal zabrat přímým výstupem hangy, ale s túrou se serval skutečně obdivuhodně. Další zásek v mladého sbírce odznáčků. (Tolik lidí jsem nahoře na Smrku ještě neviděl, ale ty rozestupy, důsledné separé – doslova jako šachy.)

Zmrzlý vrch

4. 4. 2020

Dnes získal desátý odznáček a osmou „tisícovku“. Vlastně i devátou, ale na Nořičí horu si bude muset vystoupat hezky „načisto“ příště. Naše krutá pravidla. (Takové to zaměření na „exotiku“ v divné době – hezky mimo profláklé vrcholy a tím i lidi.)

Malá Stolová

11. 4. 2020

„Ulovení“ 9. a 10. tisícovky v jeden den? Ale jistě, pravidla se přece mají porušovat. Nebo jsem měl jen slabost pro udělení jediné výjimky. Mladý byl ze dvou odznáčků nadšený a já ze svého funkčního pohybového aparátu po včerejšku vlastně taky.

Velká Stolová

11. 4. 2020

Aby Malá Stolová netruchlila, její větší sestřička prostě nesměla chybět.

Smrk J

25. 4. 2020

Je tam! Malý kousek od červené turistické trasy, zcela mimo zájem většiny okolo jdoucích – ví o něm jen ten, kdo skutečně chce. A my dnes chtěli. Smrk – J vrchol nebo též dříve Smrk nad Kořenem / Smrk nad Studenčany.

Magurka

26. 4. 2020

Jak ozvláštnit „ulovení“ nepříliš zajímavého vrcholu? Dát mladému kolo. Ta problematika převýšení 500 m na 5 km! Turista se tetelí, cyklista… Mno… Jako „běžecký“ doplňkový motor nahoru a brzda dolů jsem si to – na rozdíl od mladého – fakt „užil“. Magor(-ka)!

Javorový

2. 5. 2020

Chtěl na hory. A kdo jsem já, abych i přes včerejší kilometrovou nálož odporoval? Pohodových „hřebenovek“ není nikdy dost. Tedy až na ten přímý výstup z Řeky na Příslop. Dnes byl „uloven“ Javorový.

Velký Polom

8. 5. 2020

Má druhá, případně třetí srdcovka. A zároveň třetí, případně druhá. (Záleží na tom, zda jsem zrovna na Čertově mlýně.) Dnes jsem ho konečně spolu „ulovili“ a túru si mladý opravdu užil – nastal totiž čas mírně prodlužovat trasy. 17 km? Hravě!

Budeme se sem ještě mnohokrát vracet a později i nejen pro tisícovky. Ale nyní nás toho v okolí ještě čeká opravdu hodně: Malý Polom (1061 m), Burkův vrch (1032 m), Burkův vrch Z (1021 m), Čuboňov (1014 m) a Nad Kršlí (1002 m).

Malý Smrk

9. 5. 2020

Tak. A ode dneška budeme na tento krásný beskydský masiv chodit už jen tak pro radost. Mladý má všechny tři vrcholy Smrku úspěšně splněny. Jsem na něj hrdý.

Malchor

16. 5. 2020

Dnes to bylo přelomové. Šestnáctá tisícovka – je v polovině „lovu“ – „zahoření“ nových dětských holí, cestou zopakovaná Kykulka i nedaleká LH, čímž se svými 17 km dálkovými a 1 výškovým je dnešní Malchor to „nejtvrdší“, co kdy mladý bravurně zvládl.

Malý Polom

6. 6. 2020

Druhá půlka mladého sbírky beskydských vrcholů byla „načata“. 17., ale vlastně i 18. a 19. tisícovka jen luskla, nicméně v rámci pravidel uznávám jen Malý Polom. Čuboňov a oba Burkovy vrchy budou muset ještě chvíli počkat.

I pro mě to byla tentokrát premiéra a přehodnotil jsem… Velký Polom v rámci mých srdcovek tak trochu padá z lopatky. Ta méně profláklá druhá strana má holt něco více do sebe. Už se nemohu dočkat, až se tudy budu někdy v zimě brodit po pás ve sněhu.

Tanečnice

13. 6. 2020

Šli jsme přes ni už mnohokrát, ale nikdy nebyla cílem „lovu“. Až dnes. Tumáš, mladej, odznáček! Zkamenělá Tanečnice. Bylo to krásných 16 kilometrů.

Nad Kršlí

5. 9. 2020

Na mnoha mapách nemá ani jméno… Dnes jsme tuto exotickou krásku ulovili – Nad Kršlí! Co nebylo vysoko (810 m převýšení), to jsem mu naordinoval do dálky – s 20 kilometry se serval obdivuhodně. I s časovými limity, s nimiž jsme začali. Pod 6 hod.

Slavíč

4. 10. 2020

Mechanika nezradila, ani ztuhlost po včerejšku, jen otlaky! Dnes jsem byl mladému pro smích, při sestupech asi něco jako kvílející mechanický inspektor Trachta. Že je Slavíč nezajímavý vrchol? To záleží na výchozím bodu. Byl to fajn podzimní lov.

Radegast

10. 10. 2020

Smělá vize, že v počasí pod mrakem prořídnou ty hrůzné davy v okolí Pusteven, vzala za své. Zbývající západní Radegastovy vrcholy si proto později ulovíme „s čelovkami“. Aspoň, že ta nejoblíbenější cesta z Pinduly přes Černou horu to vykompenzovala.

Smrčina

28. 10. 2020

Tak trochu mimo zájem, neleží ani na žádné turistické značce, červená s nadprůměrným „provozem“ – když jsou teď „všichni“ v horách – vede pár stovek metrů pod ní. Ale měla něco do sebe. Minimálně ten klid! Dnes jsme ji konečně ulovili. Smrčina!

Šindelná

28. 10. 2020

Beskydské „ošklivé káčátko“, z něhož nejspíše labuť nevyroste. Prostě „cesta“ mezi Ropicí a Javorovým. Navzdory pravidlům naší hry jsem ji mladému dnes uznal taky – jen kvůli ní sem už totiž nechci. (I jako odměnu za sobotní „zmařenou“ Smrčinu.)

Radegast Z1

31. 10. 2020

Před třemi týdny jsem mu slíbil, že si další Radegast „ulovíme“ s čelovkami. Dnes byl večer „zet jedničky“, tam byl klid! Ze sestupu temným lesem po zelené byl nadšen – je po mně!

Radegast Z2

7. 11. 2020

Do třetice všeho dobrého… Ale i zlého. Dnes cestou z Dolní Bečvy po zelené absolutním klidem do (naštěstí krátkého) šílenství „dálnice“ Pustevny → Radhošť po hřebenu. A dolů po červené. Bylo to krásných podzimních 17 kilometrů.

Je tam! Pár metrů od „dálnice“ – vrcholový kámen Z2. Dám ruku do ohně za to, že drtivá většina okolo jdoucích netuší o „trojjedinosti“ Radegastových vrcholů. Nebo ano?

Nořičí hora

14. 11. 2020

V mých očích jedno z nejkrásnějších míst Beskyd – obzvláště takto na podzim. Nenavštívili jsme ji poprvé a určitě ani naposled. Dnes však nebyla jen „krásným místem cestou“, ale „cílem lovu“. Nořičí hora.

Ostrý

17. 11. 2020

Chata na Ostrém, vyhledávaný cíl mnoha lidí… A kilometr nad ní další vyhledaný cíl naší sbírky beskydských tisícovek. Bylo to krátké, úderné, jednoduše osvěžující. A když k tomu všemu přeje počasí…

Burkův vrch

21. 11. 2020

Tak. Prvních letošních mrazivých 16 kilometrů je za námi a s nimi i další beskydská tisícovka – starý známý, ale teprve dnes „lovený“. Burkův vrch. Hrdá součást Polomského hřbetu – mého druhého nejoblíbenějšího beskydského masivu.

Burkův vrch Z

21. 11. 2020

3. a poslední výjimka, 2 „úlovky“ v jednom dni. Burkův vrch Z. Na vrcholové značce mu říkají „Alfredziok“. Leží na skvělé hřebenovce Muřinkový vrch → Burkův vrch → Z → Čuboňov → Malý Polom. Mimo značené trasy rovná 0 potkání. A to máme rádi!

Malý Travný

25. 11. 2020

Na Travném jsme letos byli třikrát – v rámci loučení před uzavřením – z toho jsme dvakrát courali právě přes Malý Travný. Jednou nahoru, jednou dolů. Proto tento odznáček z „doplňků“ dostává automaticky. (Chybíš nám, starý brachu!)

Kobylanka

28. 11. 2020

Nejtvrdší a vlastně nejkrásnější výstup na Lysou horu? Po žluté od Šance! A když je cestou nenápadná Kobylanka? Nastal čas mladého seznámit s tímto směrem. Máme totiž v okolí ještě pár doplňkových cílů naší hry. Bylo to fajn 15 km začínající zimy.

Skalka

5. 12. 2020

Skalka! Nevýrazný pahorek přesně na polovině cesty mezi Tanečnicí a Čertovým mlýnem, vyvýšené místo nad červenou turistickou značkou. Taky velice častý název beskydských vrcholků – vím minimálně o sedmi. A v neposlední řadě náš dnešní cíl.

Slavíč JV

12. 12. 2020

Slavíč – JV vrchol, nebo též „Nad Loryškou“, nenápadná vyvýšenina na půli cesty mezi hlavním vrcholem a Kolářovou chatou Slavíč, hojně navštěvovaným místem. Výše v horách jsme naopak nepotkali ani nohu, jen les, co vypadal, jako by ho pocukrovali.

Folvark

19. 12. 2020

Ostroh Folvark, malebné místo mezi Velkou a Malou Stolovou s atmosférou ne nepodobnou té na srdcové Nořičí hoře. A taky náš dnešní cíl „lovu“ doplňků.

Zimný

26. 12. 2020

Zimní Zimný. Milé místo nedaleko královny MS Beskyd – vždy se rád stavím na skok, když mířím směrem na Bílý Kříž, případně obráceně. Dnes jsme se stavili v rámci naší hry na tisícovky a jejich „doplňky“.

Šebestýna

29. 12. 2020

Její vrchol leží pár metrů nedaleko žluté trasy z Krásné na Lysou horu. Kilometr pod Malchorem. Naše letos poslední „ulovená“ tisícovka s kouzelným jménem – Šebestýna!

Čuboňov

9. 1. 2021

Tichá, klidná a nepříliš výrazná hora v oblíbeném Polomském hřbetu, dnešní cíl a 15 zimních kilometrů v závěru naší hry na tisícovky. Čuboňov! Děti jsou radost, víme? Splnění 37 beskydských vrcholů se čtyřmi ciframi? Ale jistě! A netrvalo to ani moc dlouho.

…

Tak. Máme splněno, co dále? Tedy kromě opakování, protože to je naše matka turisty. Když tak pohlédnu na hromádku odznáčků se 75 beskydskými vrcholy s 800–1000 m n. m. v rámci naší navazující volnější hry #drobottina A když si uvědomím, že se mě mladý poslední dobou až podezřele často ptá na Jeseníky… Snad mi lidstvo jednou odpustí! Co jsem to jen stvořil?

Dodatek

Když jsme v období uzavření okresů nemohli legálně do Beskyd, plnili jsme virtuálně. Obzvláště ty nyní a pro nás „dvakrát zavřené“ vrcholky.

Kněhyně

27. 3. 2021

Kněhyně, zapovězená a poslední ze hry. A jak v této době jinak, než virtuálně v Ostravě? Hezky na dohled z Emy. No, přiznám, že s těmi cca 24 km dálkovými a nastoupanými 1364 m jsme tomu trochu „dali na frak“, ale je tam! Celá! A kousek zbyl. Bylo to moc krásných 20 výstupů. Hezky z obou stran. Pila jako víno!