Cože? To už je tak dlouho, co jsem v Praze absolvoval Spartan Race
s kamerou na čele? Někdo by měl toho zloděje
stránek v kalendáři konečně chytit a náležitě potrestat, ale to je
jiný příběh. Probrečel jsem spoustu nocí do polštáře, jelikož se mi Steven Spielberg na
zaslaný materiál neozval, takže teď skrytě doufám, že jen neměl čas a
jeho příští film náhodou nebude o sprostém běžci na extrémním
překážkovém závodu. Že by to byla náhodička, co? Ale nemalujme
rohaté…
Mám to sestříhané i bez něj! (To tak někdy narazíte na zajímavé
jednorázové příležitosti…) Takže? Takže pojďme na to.
„Není každý den posvícení. Je to kousavé, ale s odstupem času
na to budeme vzpomínat více, než kdyby to bylo jako z katalogu.“
„Takže se to vlastně povedlo…“
…
„Co kdybychom letos v létě letěli do Řecka?“ houkla na mě jedno
odpoledne manželka.
Oblil mě studený pot, ne z migrace ani z toho, že jsem ještě nikdy
neletěl (nepočítám-li paragliding), ale z toho, že se určitě jedná
o dovolenou typu „řízek“. A nemyslím ten k jídlu, ale ten smažený,
kdy ráno zástup (na)turistů opustí hotel, aby se rozplácl na lehátka
u moře, kde se bude pravidelně otáčet, opékat, načež jej večer opět
polknou útroby resortu.
„A co tam budeme dělat?“ odvětil jsem a s nejistotou si uvědomoval, že
až doposud byly všechny naše dovolené buď ryze
poznávací, nebo pohybově adrenalinové (i v dobách mé prostorové
výraznosti), celkově vzato na hony vzdálené aktuálnímu nápadu.
„Co by, chodit k moři s Impem a skutečně relaxovat.“
„Tak jo… Řecko, říkáš?“ A představil jsem si záplavy ouza, které
mi to všechno usnadní, a po několika dnech večerního přehrabování se
v nabídkách cestovek, jako slípka v hnoji, a porovnávaní resortů, jsme
jeden ze zájezdů objednali a po několika zábavných komunikacích
zaplatili. Kostky byly vrženy. To bylo někdy v únoru.
Příštích několik jarních měsíců jsme průběžně kupovali kufry,
plážové podložky, plážové stany, plážovou obuv, opalovací krémy,
letní oblečení a všechno možné, co je k řízkové dovolené nutné a
v naší domácnosti až dosud víceméně absentovalo. Když jsem tak viděl
tu utěšeně rostoucí hromadu, rovnou jsem u cestovky přiobjednal nadváhu
do letadla a celkově se i začal těšit.
Kdyby mi někdo před rokemdvěmatřemičtyřmipětišestisedmiosmi devíti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.
čtvrtek, 5. prosinec
2024
Ehm. To se tak vycházkově touláte krajem a Spotify z toho hned dělá
haló… 😏
úterý, 3. prosinec
2024
Píšou mi psaní. „Potvrzení obdržení startovného na závod IMOS
LH24 2025.“ No to zase bude. 💀❄️ Ještě, že jsem tentokrát k sobě
sehnal podobného vola a nebudu tentokrát solitér. 😏
sobota, 30. listopad
2024
Uklízel jsem ve fotografiích a našel tohle. Taková ta večerní příprava
na dvě stovky minulý měsíc. Je v tom patrná malá vnitřní preciznost.
😏🫣 #ehm
Momenty – ty stopy, co za vším zbyly,
až vyblednou, budu je chtít oživit –
teď však jsem pln melancholie a síly –
vím, že ta místa chci opět navštívit.
Spalo to „zapomenuto“ 6 let ve vlhkém a zatuchlém sklepě – na
staré zkušebně. Desinfekce, desinsekce, deratizace, odplísnění, zbavení
se „vůně“ a rzi. Nové rohy, přebroušení, lazura, barva na kovy…
Výsledek? 🤗 Nyní je na řadě hlava! 🎸 Já a má #baskyttara.
Divný den, ale dobré palivo není jen „vztek“. 😏 Už mohu zpomalit,
půlka pod dvě je splněna… Tohle tedy byla pekelně přiostřená turistika.
😈 #ploužímlitr