Prosinec 2016

Chrámový zvířetník dvě

neděle, 18. prosinec 2016, přečteno 3114×

Ne, to nemůže být pravda! Tohle bude nějaký renonc. Netrhal jsem jen omylem kalendář po dvou listech? Nechci! Prostě odmítám přijmout fakt, že je tomu už 22 měsíců, co mě poprvé „sežrala“ vrata Chrámu činek a tyčinek. A stejně tak zarputile odmítám přijmout i tu proměnu aktivního tlusťocha v hyperaktivního „hubeňoura“ se zálibou v extrémních spektáklech, „bo metal, vole“! Jsem pořád stejný a svou hlavní nosnou dějovou linku anonymního „posměváčka“ široširému okolí jsem jen na chvíli utlumil, protože „vědecký výzkum“. Světoznámý entomolog také nenajde a nepopíše nového chrobáka každé sudé úterý a naproti tomu každé liché neobjeví rovnou novou čeleď. Dobré věci přece chtějí čas a tajemnější archetypy nevystoupí z masy těch zcela zjevných hned. Je nutné dlouhodobě číhat a pokradmu se rozhlížet, pozorovat, ověřovat… a zase pozorovat.

A navíc už nejsem ten anonym, že? Proto „kobru“ nejprve uspíme záplavou nezajímavých článků, teprve pak se pustíme do pečlivého zkoumání jejích jedových zoubků.

Tři týdny na drogách – už chrápe. Takže mimo již popsané, na koho dalšího můžeme ve fitku narazit?

Ultrakavárnice

Velice ohrožený druh, ale opravdu ještě existují. Je to ženský protějšek kavárníka, který dotáhl svou fitness existenci k dokonalosti. Většinou do Chrámu vcházejí již oblečené v poslední kolekci oblíbeného výrobce sportovních hadříků a po odečtení vstupu na kartě rovnou zaplují ke stolečkům za barem. Tam jsou celou dobu o rámcovém rozsahu jedné hodiny, aby hned poté zamířily k východu. Správně! Zóna se stroji a se vším, co jen trochu smrdí pohybem, je pro tato stvoření místem, které lze s klidným srdcem označit, že „tam jsou lvi“ (hic sunt leones).

Práčata

Potkat práče na place je okamžik, na který se skutečně nezapomíná. Každý tu a tam po nějaké té hodině fyzické aktivity vypouštíme nějaký odér, koneckonců ten můj by se dal popsat jako zmoklý cirkus se slépkama. Ale práče? To smrdí pořád! A to tak, že hodně. Logicky proto usuzuji, že svůj sportovní oděv nikdy a za žádných okolností nepere a mění jej pouze v případě, kdy z něj původní hadry spadnou, aby odešly do tmy uvědomovat si sebe sama.

Za zmínku stojí chvíle, kdy takové „dobře rozjeté“ práče „nasaje“ klimatizace, která jej se strojovou precizností poctivě roznese do všech koutů cvičící oblasti. To jsou ty dny, kdy se práče stává všudypřítomným duchem fitness centra.

Vlnovky

Nebo též sinusoidy. Společného s oka-mžíky mají svou časovou omezenost, která se však neměří v týdnech, ale v měsících. Když se typická vlnovka objeví, maká po celé období jako motorová myš, aby při dosažení výsledku, o poznání hubenější, zmizela. Objevuje se opět po nějaké době ve své původní otylé podobě. A kruh se zatočí.

Čistě hypoteticky. Být majitelem „fabriky na hekání a pot“, otevřu si paralelní byznys v podobě cukrárny a zaměřím se právě na vlnovky, které rozhodně nepatří k ohroženým druhům. Získám tak stálou klientelu a nebude nějak zvlášť důležité, v jakém stadiu se zrovna ta která vlnovka nachází.

Přímky

Neboli též konstanty. Tady lze v podstatě hovořit o vlnovkách dotažených k dokonalosti, jelikož odpadá období nepřítomnosti. Typická přímka/konstanta je ve fitness centru pravidelně, nějak zvlášť viditelně se nefláká, ale postupem času také nemění. Kila jsou stále na svém místě a mně nezbývá než spekulovat, proč je tomu tak. Zda po odedřené hodince na place nastává podobně dlouhá doba odměny v „mekáči“ nebo tak něco. Je-li tomu tak, přímky se jeví z hlediska výše nastíněného byznys plánu jako o fous lepší cílová skupina. To ale ať posoudí laskaví investoři.

Četařka

Pravděpodobně poddruh fejs-bůčkáře mixnutého s lemrou línou. Vždy jsem zatím potkal jen samice, nicméně jsem vnitřně přesvědčen, že četaři také existují. Typickou četařku povětšinou najdeme povalovat se na žíněnce, přičemž v rukou má mobilní telefon. Tu a tam mobil může ležet opodál, nicméně jeho displej svítí, protože ještě nestihl zhasnout. Běžná pohybová náplň četařek pak spočívá v provedení jednoho až dvou opakování cviku, které je poté proloženo pěti až deseti minutami ťukání v telefonu.

Doplňující dogma: Typická četařka se za žádných okolností nestane práčetem, byť by šlo o sebevětší šmudlu, jelikož četařky se nikdy nezpotí.

Alchymisté

„Tak jsem včera zkusil ten recept, co jsi mi poradil. A přidal jsem tam trochu synefrinu.“
„Kolik gramů?“
„Dva, ale zkusím tři. A přidám k tomu špetku glutaminu.“
„Nezapomeň na 5 gramů karnitinu, kreatinu a 25 miligramů chinolinové žluti. Já se po tom posledně cítil jako gladiátor!“

Nebo tak nějak podobně. V tomto duchu se nese každý hovor typických alchymistů před i po cvičení. Sdílejí mezi sebou recepty, doporučené dávkování, předávají si pytlíky a lahvičky k degustaci.

Věřím, že jednou to své „zatnutí svalem mudrlantů“ objeví. Univerzální dryják s přídavkem popele pěti druhů vyhynulých zvířat, po kterém porostou svaly jako houba a tuk se bude ztrácet, jako když vypustíte pneumatiku. A ta energie! Zatím však jen „rozumují“ a neustále zkoušejí, mění. Třeba ten objev přijde dříve, než jim játra nebo ledviny řeknou „seru na to (, jdu domů)“?

A dále? Nic. Nevyzkoumal jsem nebo si zatím nejsem jist. Na závěr můžeme položit stejně jako posledně onu myšlenku – co ten „věčný kverulant“, který o všech píše na všechny strany? Už se někde objevil?

Chvilku v Chrámu byl, to přiznávám. Ale už je zase pryč.