Listopad 2016

Týden na „drogách“ II – svérázná „trubková“ televize

pondělí, 7. listopad 2016, přečteno 2920×

„Můžeš se tak za půl hodinky za námi stavit? Něco ti chci,“ houkl takto na mě jednoho dne Velkostatkář od stolečku s kafíčkem, u kterého seděl s Leošem, když zaměřili mou maličkost, která si to okolo v módu „autopilot“ štrádovala k orbitreku.
„O co jde?“ snažil jsem se za tepla rozklíčovat ten nečekaný zájem.
„Uvidíš, přijď pak za námi,“ odfrkl Velkostatkář a napil se kafíčka se zvednutým malíčkem. Pochopil jsem, že se teď nic nedozvím – ti dva se totiž tvářili jako estrádní iluzionisté při slavnostním vystoupení na hradu v Karpatech.

Když jsem pak následující půlhodinu máchání rukama nohama přemítal, co mi asi tak mohou chtít, nic mě nenapadlo. Udělal jsem vše, co jsem udělat měl, a naopak neudělal nic, co jsem udělat neměl. Za poslední dobu jsem byl ve svém chování a přístupu k okolí něco jako Ježíšův hodnější bratr. Tak zatraceně, co na mě chystají?!

Když jsem pak k nim dorazil, Leoš beze slova vytáhl telefon, namířil jej na Velkostatkáře, který mezitím ustoupil o pár kroků dozadu a spustil jako Saša Hemala ve svých nejlepších letech:
„Čau lidi, takže den číslo dvě a jakmile dokončím kliky, tak nominuji našeho slavného Kult Turistu.“ Poté padl na zem a začal dělat ty směšné pohyby nahoru a dolů. Pětatřicetkrát.

(Kbelíková výzva, pivní výzva, Velkostatkářova výzva… co jsem, nějaká fejs-bůčková puba? Mám to zapotřebí? Nad mou hlavou zaparkoval bouřkový mrak, který nevypadal vůbec nadějně.)

„Jebe ti?!“ ohodnotil jsem divadlo, jehož jsem byl právě svědkem.
Když jsem poté dostal další vysvětlení, že je prý nyní mou povinností obdobné zvěrstvo každý den natočit, umístit na sociální síť a přitom nominovat další lidi, poslal jsem Velkostatkáře rovnou do míst, kde je tma, teplo a ani trošku to tam nevoní.
„To mě jako chceš zklamat?“ kontroval hlasem sirotka, kterému právě vběhlo milované štěně pod kola projíždějícícho náklaďáku.
„Budu o tom uvažovat,“ štěkl jsem smířlivě a zkusmo si střihl třicítku kliků, abych se otestoval, jak si aktuálně stojí má kondice. Hned poté jsem odkráčel, protože plačící Velkostatkář je to poslední, co chci ve svém životě vidět. A Leoš? Ten se jen smál, nicméně o něm jsem poslední špetky dobrého mínění už dávno ztratil. Vzpomínáme?

Když jsem cestou domů z Chrámu za volantem přemítal, co by asi tak řeklo mé hrdobcovo já tomu, že jsem se na to zbaběle vykašlal, a co by také řeklo tomu, že v příštích 21 dnech zaplevelím svůj asociálně sociální profil naprosto trapnými a zbytečnými videi, odkudsi zezadu palice se vynořila má kreativita. (Nebo „kreténivita“?) Svého času jsem o ní říkával, že je vpravdě thelémická. Takže? Takže jsem se do toho pustil.

Z tohoto důvodu vznikl tento triptych dalších týdnů na drogách.

Proč na drogách? Protože prý pokud opakujeme určitou činnost po dobu 21 dnů, stává se z ní návyk.

Takže jsem začal „fettovat kliky“.

1. Úvodní deprese

„Zase se »uvrtal« do nějaké kraviny.“

Nic mi nemohlo zvednout náladu více než Velkostatkářova nominace ve výzvě 21 dní. Co to žere a kde to roste si přečtěte u něj a jemu podobných pošuků.

Je to fajn, obzvláště teď, kdy od Bestie jsou mé „tréninky“ jen o kardiu a trošičce běhu. A pak to vypadá, jak to vypadá. Kombinace Quasimoda, paragrafu a joja s krátkou šňůrkou. Ale to přijde. Možná. Mám na to 21 dnů a třeba se zbavím i té „odevzdanosti“, byť je trošičku hraná. No fakt! Sám si to namlouvám, tak je to určitě pravda.

---

2. Opakování pokládky těla je matkou tlecí doby

„Stává se (opět) kadáverem.“

Mé včerejší „nadšení“ z Velkostatkářovy výzvy k pohybu 21 dní neustalo ani dnes. Zamyšleně jsem bloumal okolím a přemýšlel, zda mi to za to stojí. Při té příležitosti mě napadlo, že bych mohl nechat „havrany“ konečně odvézt své tělo z dob Mrzoutovy výzvy. A světe div se, ono tam nebylo! Už tam zase leží. I krysy musí žrát…

A „copatoje“ ta Mrzoutova výzva? Modří si vzpomínají.

---

3. Situace je vážná, nikoli však kritická

„Fetuje kliky s briketami.“

Třetí den bývá kritický a je jedno, zda jste na horách nebo jen přihlouple fetujete kliky. Mé svaly už zbystřily, že se „něco“ děje (opět „díky“, Velkostatkáři, mám tě moc rád, mocinky úplně nejvíc), tak jsem se jim to snažil „usnadnit“ a do třetice jim zvolit místo, které víceméně znají.

Leží tam… spí… čtyři tuny briket… čekají a jedna přes druhou přerývaně hovoří: „Velkostatkáři, Velkostatkáři, vezmi si nás domů včas… Co budeš dělat, až se zima zeptá?“

---

4. „DVR!“

„Fetuje kliky na střeše – ano, fakt to zní divně.“

„Dále! Výše! Radostněji!“ Máme tu čtvrtý z dvaceti a jednoho dne Velkostatkářovy zvrácené výzvy o 35 klicích. Dnes je to hezky pod dohledem Emy (tam se také určitě podíváme) a Wolfensteinu (tam možná taky). Už mi v palici „vyhrává“? Dejme tomu, že ano, a to jsem teprve v počátcích. Ovšem to je koneckonců osud každého feťáka. A je jedno, zda frčí v koksu nebo právě v klicích.

---

5. A roztočíme to! V kremulátoru

„Hřebík a rakev a hřebík… krematorium!“

„Jede pohřebák Gottwaldovou třídou
a sbírá lidi obkreslené křídou,
tělíčka jim obaluje slídou
a hurá na Slezskou!“
(kapela Úspěch)

Tak už jsem se definitivně pomátl, no! A nebo ne? Proč by tu a tam nemohlo být mé provedení výzvy alespoň z poloviny tak absurdní, jak absurdní celá Velkostatkářova výzva je? Ten mimochodem na svém fejs-bůčku také klikuje a nominuje – od Aše po Bukovec.

---

6. Absolutně absurdní rým

„Necvičí, aby cvičil.“

Je čas přestat cvičit a začít cvičit. Stejně mi to cvičení jde jako hladovému trus a cvičení mě naplňuje… Kapku nesrozumitelné, co? Ale tak to s vyjadřovacími schopnostmi feťáků kliků občas bývá.

---

7. Každým pohřbem něco končí, mým začíná

„Hledá místo posledního odpočinku.“

Sedmý den Velkostatkářovy výzvy – 21 dnů po 35 klicích, pak je z toho prý návyk. A jako každý správný budoucí feťák se začínám poohlížet po místu svého posledního odpočinku, protože tohle už nemohu dlouho vydržet. Ještě že mám své #přáttele.

Použitá hudba: Michett, Creative Commons BY

---

Má to pokračování…