Červen 2018

Jen jedna matrace nestačí aneb MAD RACE Ostrava 2018

No jo, život není peříčko. Jeden se sotva „vzpamatuje“ z 70kilometrového horského zívání a po týdnu už stojí na startu letošní medové matrace. Navíc ta ranní lehce unavená vidina, že tu dnes nestojím poprvé… Byl to vskutku velký příslib pořádné porce zábavy. Samozřejmě pouze v případě, jste-li zvrácený masochista se sadistickými sklony k sobě samému. Kam se hrabe sobotní zevlování u televize s hlavním odpoledním programem túry po nejbližších obchodních centrech? Kdybych byl býval byl slušný člověk, taky bych tímto způsobem soboty trávil, ale takto jsem holt „musel“ na matraci, to dá rozum.

Jaká tedy letošní MAD RACE byla? V podstatě jako každý rok – udržela si svůj vysoký standard, žádné velké změny. I když? Snad jen ta trať byla konečně ve svém směru otočená. Takže se stalo, že jsem si první angličáky odskákal už nedlouho po začátku u vodorovné traverz stěny. Vlastně ne, neodskákal, oddřepoval. Angličany totiž v Ostravě nechceme, jasné? Má předzávodní lobby za zrušení tohoto směšného poskakování a jeho nahrazení něčím smysluplnějším, více destrukčním, kterou jsem freneticky nadhazoval na každé schůzce s otcem představeným, přinesla své ovoce. Angličáky se vypařily po anglicku. A tak jsme jako náhradní plnění mohli dělat dřepy s pytlem písku za hřbetem, zkoušet kliky, lézt jako krab… Ale občas i ty angličáky. Stavitelům tratě se „odsun“ podařil jen částečně… Nu, třeba příště?

Jak to bylo dál? Shrnu to v jedné větě, letošní závod byl zase o fous více prošpikovaný silovými věcmi než v minulých ročnících. Umístit za sebou bradla a následné ručkování je jako ze scénáře josefovských zmrzlých „gladiátorů“ a mně se to moc líbilo. Když jsem po nějakých třech hodinách a kousku poponášel před cílem do sjezdovky Vaňkova kopce 30kilový pytel s pískem, nevěděl jsem, zda se mi chce do dalšího startu, který mě čekal za půl hodiny. Ale jo, chtělo se mi! Ale teď se mi aktuálně chtělo zardousit toho pitomce, co tento vskutku „spartský“ šprým těsně před finiš vymyslel. Kdybych tak věděl, kdo před časem, někdy v loňském říjnu napsal tento e-mail…

Pošlete svůj názor autorovi




Dalibor „tt“ Hellebrant

Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi pěti šesti sedmi osmi devíti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Licence obsahu

Obsah těchto stránek je od 28. 12. 2023 k dispozici s licencí Creative Commons BY-NC-SA.

X Twitter @Kultturista

čtvrtek, 5. prosinec 2024
Ehm. To se tak vycházkově touláte krajem a Spotify z toho hned dělá haló… 😏

úterý, 3. prosinec 2024
Píšou mi psaní. „Potvrzení obdržení startovného na závod IMOS LH24 2025.“ No to zase bude. 💀❄️ Ještě, že jsem tentokrát k sobě sehnal podobného vola a nebudu tentokrát solitér. 😏

sobota, 30. listopad 2024
Uklízel jsem ve fotografiích a našel tohle. Taková ta večerní příprava na dvě stovky minulý měsíc. Je v tom patrná malá vnitřní preciznost. 😏🫣 #ehm

čtvrtek, 28. listopad 2024
Necelých 17 let. Tohle je hodně zvláštní pocit… 😏

pondělí, 18. listopad 2024
#Pondělí týdne velkých věcí… 💀

pondělí, 18. listopad 2024
17. 11. 2024 🤍❤️💙

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek